Josef Vejmelka
Maria
Slunce pálí, písek na pláži je horký jako na Sahaře, vánek už nestíhá osvěžit, klasický den dovolené u moře v Řecku v plné sezóně. Válím se na lehátku pod slunečníkem stejně jako ostatní hoteloví hosté , všichni oznámkovaní barevnými pásky na zápěstí podle rozsahu all inclusive služeb , o vše je postaráno, animační program v plném proudu, bezstarostný život jako odměna za celoroční plahočení většiny z přítomných dovolenkářů. Hladina moře se ani nehne, čímž umocňuje ospalost dalšího z volných dnů, nafouklá povolená břicha z každodenního obžérství už téměř nejdou zatáhnout, takže se o to už nikdo ani nepokouší, přece to tam nenecháme ležet, když je to zaplacené, že? Vedro téměř k nevydržení, přežít lze jen díky draze pronajatému slunečníku nad hlavou (lehátko k tomu), all inclusive naneštěstí neznamená úplně všechno, ale jen něco z toho všeho, protože těm Řekům musíme nějak pomoci se vyhrabat z té krize, ne?
Josef Vejmelka
Letní povídka, kterou jsem nenapsal
Každé letošní červencové ráno se budím s předsevzetím, že napíšu nějakou povídku na letní téma a utkám se v soutěži s dalšími „skutečnými“ spisovateli a umělci všeho druhu. Termín zaslání je konec července, což znamená, že už je skoro za 5 minut 12. Tím nemyslím, že tyto řádky píšu v tuto dobu, to ne, moje hodinky ukazují 6,15, první časový údaj byl myšlen obrazně. I když jsem klidně mohl napsat, že je nejvyšší čas a každý by to pochopil, protože do napsání povídky a jejího odeslání zbývá jen jediný den.
Počet článků 2 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 361 |